Helena Slavíková
Akademická malířka a grafička
se narodila 24. 4. 1,924 v Praze. Vyrůstala v uměleckém prostředí, otec advokát miloval malování a maminka také malovala a pořádala pro děti divadelní představení a průvody maškar. Po přestěhování z malebné Troje do bytu na Smíchovském nábřeží, začala Helena intenzívně kreslit s otcem na kurzech malíře Šilhavého, proslulého pražského portrétisty. Kolem zuřila světová válka a vysoké školy byly zavřené. Talentovaná maturantka na gymnáziu tedy nastoupila na státní grafickou školu. Na škole vznikla výborná parta přátel v atelieru Zdeňka Balaše. Byli to: A. Šimotová, J. John, J. Mrázek, J. Chadima a další. Poté Helena Slavíková nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala u prof. K. Minaře a u slovenského malíře, prof. Jana Želibského, milovníka francouzského umění. Doba i studentská práce sblížili studenty a vznikla trvalá přátelství. Helena studovala také grafiku u prof. Pukla. Jejím manželem se stal ak. soch. Miloš Hruška, který byl také jejím spolužákem na AVU. Společně milovali koncerty Pražského jara, a také se setkávali v atelieru fotografa Josefa Sudka, kterého s nimi sblížlla právě vážná hudba a kde také často pobýval malíř František Tichý nebo restaurátor Vyskočil. Helena Slavíková má dvě dcery, které se také věnují umění. Společně s celou rodinou jezdí do domu v Orlických horách a nechává se inspirovat okolní přírodou. Vznikají tak poetické akvarely, krajiny z cest, pražské motivy. H. Slavíkov á je také dlouholetý pedagog. Založila výtvarný spolek Hruška, ktery už funguje víc než 30 let. Prošlo ním několik stovek dětí, z mnohých jsou dospělí lidé. Kromě malování se svými žáky mluví o přírodě, o lidových tradicích, pořádá například masopustní průvody a na jaře vynáší Moreny. H. Slavíková je členkou Jednoty umělců výtvarných, skupiny s velkou tradicí, členkou Svazu výtvarných umělců a členkou ženské výtvarné skupiny Femina. Celá její malířská i pedagogická činnost je vyládřena jednou myšlenkou: ...Aby uviděli krásu... I proto patří Helena Slavíková knejvýznarnnějším umělcům své generace.
- Členka Svazu ýtvarných umělců
- Výtvarného spolku Jednota umělců výtvarných
- Výtvarné skupiny Femina
Studium:
Státní grafická škola v Praze prof . Z. Balaš 1,945-52 Akademie výtvarných umění Praha prof. K Minář, prof. }. Zeltbský, prof. V. Pukl.
Od roku 1950 pravidelně vystavuje doma i v zahraničí. V roce 1989 získala zvláštní cenu poroty na III. Trienále pro akvarel v Lučenci. V roce 2005 získala cenu VIII. ročníku Trienále akvarelu Lučenec v Novohradské galerii.
Zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách doma a v zahraničí, např. v Německu, Dánsku, BrazíIli, Novém Zélandu atd.
Hlavním tématem umělecké tvorby Heleny Slavíkové je krajina, jejím typickým prostředkem vyjadřování je akvarel. Při zobrazení krajiny jí však nejde o převedení vnímané skutečnosti do obrazu. Původní optický vjem se přetváří do vnitřního prožitku, jehož výrazem je poetická vize zobrazené krajiny. Umělkyně mistrně ovladá techniku akvarelu a je schopna se v ní vyjádřit v zcela osobním duchu. Tahy štětcem po mokrých plochách jí umožňují vytvářet barevné symfonie se silnou emotivní působivostí. Inspiraci jí poskytuje příroda a podnebí Orlických hor, ze kterých autorka čerpá většinu svých motivů.
V jiné poloze spočívají autorčiny perokresby a hlubotiskové grafiky. Kresby vznikají zpravidla za zvuků klasické hudby a rostou organicky bez přesnějšího kompozičního rozvrhu ze spleti čar s abstraktními a figurativními prvky k vyjádření sledovaného obsahu.
Výstava v galerii Thambos
© Design by Michael Popule